Nedlouho po adopci malého kaštanově-béžového koťátka moje dcera a její manžel odletěli do Keni navštívit jeho rodinu. Byli pryč měsíc, tak mě požádali, abych hlídal kočky. V mém domě. Můj dům, který byl bez domácích zvířat (a tedy bezstarostný) poprvé po mnoha a mnoha letech. Neochotně jsem souhlasil.
Ačkoli se Marcy a Basil nakonec vrátili z dovolené domů, kočka nikdy. Nezdálo se, že by nějak zvlášť dychtili, aby se k nim znovu připojila. Tak se mnou začal žít Zizi (zkratka pro „lazizi“, což ve svahilštině znamená „miláčku“, což, páni, jaké nesprávné označení). Když se sem dostala, byla to malá zlomyslná píča a vyrostla z ní velké hnusné nadávky. Ten druh kočky, která syčí na moje rozkošná vnoučata. Kdo terorizuje hlídače zvířat. Která vyceňuje zuby na mého manžela a mě – ty ruce, které ji krmí! Na cesty k veterináři ji musí utlumit, kde jí, jakmile dorazíme, dají ještě více uklidňujících léků, než se odváží ji vyšetřit. Když pořádáme večírky, musíme ji zabarikádovat v ložnici a vylepit cedule: VAROVÁNÍ: KOČKA NEHRAJÍ DOBŘE S OSTATNÍMI! Hladit ji po zádech nebo drbat na bradě prostě beztrestně nemůžete; každou chvíli se na tebe obrátí.
Postupem času jsem však začal její přístup obdivovat (katitude?). Společnost chce, abychom byli v dnešní době všichni tak vřelí a mazliví. Zizi říká k čertu s tím. Nechává to všechno viset, neohrožená našimi tresty ani zoufalou touhou vnoučat spřátelit se s ní. Žije život podle svých vlastních podmínek. Díky tomu jsou vzácné případy, kdy projevuje to, co by někdo mohl považovat za náklonnost – když se mi omotá kolem kotníků když otevřu plechovku Fancy Feast nebo se chystám pronásledovat jednu ze sedmi milionů hraček, které jsem jí koupil – tím víc smysluplný.
Zizi je tady už dlouhých osm let. Kdyby se k nám chystala zahřát, určitě by to do této chvíle udělala. Situace je beznadějná. Ztěžuje život mnoha způsoby. A ještě. V tomto ročním období, kdy mrazivé noci mrazí, se světla na trávníku a verandě rozsvítí brzy, když se schoulím do klubíčka pohovka s teplou dekou přes můj klín, Zizi si tam najde cestu, tichá a kradmá, a trochu se hnízdo. Poškrábal jsem ji za ušima a ona natáhla krk, aby se setkala s mou rukou. Zizi a já máme stejný druh uvolnění, jaký si děláme s rodinou na sváteční období, zrozený ze zvyku, touhy a společných vzpomínek. Ano, bratranec Sam je tvrdohlavý hajzl a teta Ellie vás svými hnidopišskými způsoby trochu přivádí k šílenství. Ale venku je velký studený svět a my hledáme útěchu, kdekoli ji můžeme získat.
– Sandy Hingston je zástupkyní redaktora ve společnosti Philadelphia Magazine.